Sex & The Book / Sexuální represe a hledání extrému v psaní Elfriede Jelinek
Nobelova cena za literaturu za rok 2004, Elfriede Jelinek se narodila v roce 1946 v rakouském Mürzzuschlagu a žije mezi Vídní, kde vyrůstala, a Mnichovem, rodným městem jejího manžela.
Otec byl německý chemik česko-židovského původu, zatímco matka pocházela z dobře situované vídeňské rodiny rumunského původu, která upadla z milosti. Během druhé světové války ztratila Elfriede několik členů rodiny kvůli nacistickému pronásledování, ale jejímu otci se naštěstí podařilo uniknout díky své pozici v oboru, kde byl zaměstnán.
Jelinek měla velmi přísné vzdělání jak v katolické dívčí škole, kterou byla nucena navštěvovat ve Vídni, tak na konzervatoři, kde pod tlakem své matky, obtížné a autoritářské ženy, která si představovala budoucnost, studovala různé nástroje ona jako hudebnice. Vystudoval varhany a poté se zapsal na univerzitu, kterou však kvůli stále rostoucím záchvatům úzkosti nemohl dokončit.
Erika se dívá. Předmět její zvědavosti se dotkne rukou mezi stehny a ukazuje, že ji baví dělat malé „O“ ústy. Nadšená přítomností všech těch mužů, kteří se na ni přišli podívat, zavře oči a znovu je otevře, obrátí je vzhůru nohama, zvedne paže a promne si bradavky, dokud se nepostaví. Poté se pohodlně posadí a maximálně roztáhne nohy, takže zespod můžete nakouknout dovnitř. Žena si půvabně hraje se stydkými vlasy, okázale si olizuje rty, zatímco před ní nyní jeden, nyní druhý střelec trefuje gumovým červem cíl. Díky tváři si uvědomíte, jak by to bylo krásné, kdyby to bylo s vámi. Bohužel je to však nemožné kvůli vysoké poptávce. Tímto způsobem si každý může užít malou část, nejen jednotlivce.
Jelinek debutovala v literatuře v roce 1967 sbírkou básní, uměním, ve kterém odmalička fušovala. Napsala desítky románů, mnoho her a věnovala se literární kritice i překladu. Klavírista, vydaná v roce 1983, je jeho nejznámější knihou, a to i díky stejnojmennému filmu, který podle ní vznikl, režíroval Michael Haneke a vítěz filmového festivalu v Cannes v roce 2001.
Je těžké nepochopit autobiografické rysy příběhu hlavní hrdinky Eriky, učitelky hry na klavír ve středním věku, která stále žije se svou matkou, dusivou a tísnivou, v malém bytě, kde jí není dovoleno ani soukromí postele všechno pro sebe ... Ve skutečnosti s ní nejen sdílí dvojitou matraci, ale nechává matce plnou kontrolu nad každým aspektem jeho života, od oblečení až po randění, jako by byla ještě dítě, které však bylo vychováno. závažnost dospělého.
Zdá se, že i práce, vášeň pro hudbu, byla spíše mateřskou volbou než její, neustále obviňována z toho, že svůj talent nevyužila dobře, že ji ruší jakýkoli lidský vztah, který se snažila navázat. Erika a její matka žijí ve skleněné kupoli, kterou spojuje nemocná a chorobná náklonnost, tvořená hádkami, smířením, roztrhanými vlasy a pocity viny, a v tom všem dcera nikdy neměla svobodu hledat vlastní identitu, dokonce sexuální. Nikdy se ani nedotkla sama sebe, vždy připoutaná dozorem své matky, pro kterou její ruce mohly sloužit pouze ke hraní. Erika představuje „tabu pro sebe“.
V pasáži, kterou jste si přečetli, nacházíme Eriku v předměstské čtvrti s červenými světly, která má v úmyslu zaplatit - jediná žena - pozorovat peep show v temné místnosti skrz kukátko. Mezi špinavými kapesníky, které na podlaze zanechali muži, kteří byli před ní svědky erotické show, sleduje výkon ženského těla. Pozoruje ji jako uchvácenou a ani se nezmiňuje, že by se dotýkala sama sebe. Nemůže, neví, jak si udělat potěšení. To, co hledá, je nejblíže zrcadlu, je to nejbližší věc, kterou si dokáže představit, když se pozoruje nahá před zrcadlem.
V průběhu románu Erika naváže pouto s jedním ze svých žáků na klavír, ale příběh bude mít hrozné výsledky, v crescendu fyzického a psychického násilí, pro které se hlavní hrdinka stane obětí vlastního sebepoškozování, aniž by se dokázala osvobodit ze smrtící pasti, kterou kolem ní matka a ona postavily. Navzdory temnotě příběhu nám Jelinek nabízí brilantní, ironické psaní, bohaté na metafory, plně ovládající tak krutou záležitost. Je opravdu pravda, že abychom někoho milovali a byli jím milovaní, musíme v první řadě přijmout, že koneckonců si tu lásku opravdu zasloužíme.
od Giuliany Altamury
Zde si můžete přečíst předchozí schůzku s adresářem Sex a kniha / Tělesná láska a jazyková virtuozita ve verších spisovatele George Sanda